Levandule
Český název rostliny / drogy: Levandule lékařská
Český název čeledi: Hluchavkovité
Latinský název čeledi: Lamiaceae
Používaná část: Květ (Lavandulae flos), nať (Lavandulae herba), silice (Lavandulae etheroleum).
Latinský název rostliny/drogy: Lavandula angustifolia
“Kdyby neexistovaly rostliny, nebylo by nás tady. Vdechujeme to, co ony vydechují. A to se na nás přenáší“- Tato moudrá slova řekl indiánský šaman. A tato moudrá slova se nám vybavují, když stojíme v záhonu rozkvetlé levandule a vdechujeme její nádhernou vůni. Protože ta vůně se na nás skutečně přenáší: ...svou vůní mozek i srdce posilňuje, smysly a moci jejich občerstvuje, bolest hlavy ukládá ... napsal o levandulové vůni Jan Černý, slavný lékař z Litomyšle (1517). Od nepaměti byl levanduli připisován jen pozitivní vliv. Přinášela lásku, ochranu, štěstí, mír, moudrost, dlouhověkost i spánek! Která bylinka se tím může pochlubit?
Vůně levandule je opravdu překrásná!
Její snítky se vkládají do šatníků a prádelníků nejen proto, aby prádlo krásně provoněly, ale také aby zahnaly moly. Suché větvičky příjemně navoní kouř při grilování a zároveň odeženou komáry. Proutkem levandule potíráme opékané maso.
V zahradách by levandule neměla chybět. Je sice choulostivá na mrazy, protože domovem je ve Středozemí, ale přesto se jí u nás daří a na slunném místě každým rokem bohatě rozkvétá. Dobře se vyjímá i na skalkách, kde tvoří nízké husté keříčky s matně stříbřitými lístečky, v mládí zelenými. Kvete drobnými, modrými až fialovými kvítky, uspořádanými do klásků. Rozkvétá v červenci a srpnu. Seřezáváme ji včas, ještě před plným rozvitím. Suší se ve
stínu do 40°C a po usušení se květy sdrhnou a zbaví všech nečistot.
Z léčivých látek obsahuje levandule hlavně silice (květy až 5%) s hlavní složkou linalolem (až 50%), třísloviny(12%), hořčiny, fytoncidy, kumariny, kávové kyseliny a její deriváty aj.
Používá se v různých formách - čaje, koupele, oleje, masti, tinktury, octy, voňavé polštářky - každý si vybere.
Levandule má mírný, celkově sedativní a protidepresivní účinek, pomáhá při neurasteniích všeho druhu, jako je hysterie, nervová předrážděnost, neklidný spánek. Uvolňuje křeče zažívacího traktu, pomáhá při dyspepsiích, zlepšuje činnost střev a odtok žluče do dvanáctníku. Potlačuje růst bakterií, a proto je vhodná i k léčení ran. V ženském lékařství se doporučuje při bílém výtoku.
Naši předkové si levandule velice považovali - hlavně po mrtvici neboli šlaku nebylo nad ní: ... Při vnitřním užívání ve větších dávkách nebo dlouhodobě není levandule zcela neškodná. Může vyvolat omámení i silnou nevolnost. Je výhodnější ji používat ve směsích, kde se bylinky navzájem doplňují a působí lépe. Levandule je oblíbeným lékem především k zevnímu použití.
Latinský název Lavandula je odvozen z latinského slova lavare, což znamená mýti se. Už staří Řekové a Římané ji používali ke koupelím, které celkově uklidňují a zbavují napětí, ale zároveň osvěžují, oživují a povzbuzují. Pacienti s nízkým tlakem, kteří trpí na závratě a hučení v uších, by si měli občas dopřát levandulovou koupel; nesmí být ale ani příliš horká ani dlouhá.
Ocet čtyř zlodějů - z dob velkého moru ve francouzském Toulouse v roku 1630 se traduje příběh o prohnaných zlodějích, kteří okrádali nejen nakažené morem, ale i mrtvoly na ulicích ve městě, a přitom se neobávali nákazy. Když je chytili a hrozila jim poprava, otcové města jim slíbili
svobodu, když prozradí, jak se před nákazou chránili. Zloději se přiznali, že si tělo natírali octem s vyluhovanou šalvějí, levandulí, tymiánem a rozmarýnem (což patrně odpudilo morové blechy). O sto let později je napodobovali i zločinci z Marseille, kteří do antiseptického a hmyz odpuzujícího octu přidali i česnek. Od těch dob se ve Francii traduje "ocet čtyř zlodějů", který údajně účinkuje proti všem nákazám, včetně chřipkových epidemií. Ve francouzských kuchyních je tento ocet vzácnou delikatesou. Připravuje se z vinného octa, ve kterém se 10 dní maceruje vedle uvedených bylinek i máta peprná, routa, kořen anděliky, skořice, muškátový ořech, plody jalovce a citrónová kůra.
Levandule působí na revmatismus, vředy, záněty spojivek, průjmy, bronchitida. Je jednou z nejúčinnějších esencí při popáleninách. Jako antiseptický prostředek ji lze použít u většiny krčních infekcí a často je užitečná při chřipce. Olej je účinný na štípnutí hmyzu a proti popálení kopřivami. Nesmí být nikdy silnější než jednoprocentní roztok. Početná nachlazení, chřipky, virózy, to jsou nemoci, které nás trápí stále častěji. Levandule má dobré protizánětlivé působení, likviduje bakterie způsobující horečnatá onemocnění, podporuje tvorbu bílých krvinek, pomáhá předcházet bakteriálním a virovým onemocněním jako jsou opary, ale i astmatickým projevům, zánětům apod.
Její vůně přináší dobrou náladu, z divokých sangviniků dělá přítulné ovečky, zapuzuje zlé moci.
To vše dovede levandule. Říká se jí "svatojánské klásky".
V jižní Evropě, především kolem Středozemního moře, odkud pochází, ji házejí do svatojánského ohně, aby zahnala zlé, nečisté síly. Víra v ochrannou moc levandule pochází z dob, kdy jednotlivé kmeny bojovaly mezi sebou. Jejich členové si natírali těla vonnými pupeny květů levandule a popelem, který zůstal po spálení rostliny, aby unikli zajetí. Dnešní věda potvrzuje, že to nebylo tak naivní, jak by se zdálo. Bulharští dentisté levandulovým nálevem uklidňují své pacienty a rozprašují rovněž její vůni v ordinacích. Klásky byliny byly považovány za amulet, který přináší bohatství a štěstí.
Bylina podle mnohých čistí atmosféru od zlé energie. Ještě dodnes proto v některých krajích Francie po odchodu nemilé návštěvy vystříkají pokoj levandulovým olejem a nať byliny spalují tam, kde se stalo něco zlého, aby její kouř neutralizoval osudové vlivy.
Levandule přeje také kráse, používá se k péči o pleť. Léčí mastnou pleť, vyrážky, osvěžuje
a omlazuje pokožku, vlasy. Levandulový olej je dnes součástí mnoha voňavých a tonizujících vod a krémů. V dřívějších dobách si před dotykem s potravinami natírali kuchaři ruce levandulovou mastí.
V kuchyni francouzské, španělské, italské či anglické se levandule dává na skopové, do pokrmů
z ryb, do polévek, omáček, bylinkového másla, její lístečky se házejí do ohně při opékání na rožni, aby pečeně získala originální vůni. Čerstvé lístečky se dávají také na jaře do salátů, které jsou pak nejen chutné, ale čistí organismus
Levandule pravá je asi 1/2 metru vysoký polokeřík s přisedlými, čárkovitými a celokrajnými listy, které jsou v mládí šedavě plstnaté, později zelenají. Na spodní části mají žlázovité tečky. Pyskaté květy, blankytně modré, jsou uspořádány do konečného klasu na holých lodyhách
a krásně voní. Plodem jsou čtyři drobounké oříšky. Rostlina má četná synonyma,například levandule úzkolistá (Lavandula angustifolia Mill.), levandule klasnatá (Lavandula spica L.), levandule lékařská (Lavandula officinalis (L.) Chaix in Will). Bylina je původem ze Středomoří, u nás se pěstuje v teplejších oblastech.
Drogou je převážně květ (Flos lavanduae), méně často celá nať (Herba lavanduae). Květ se sbírá v červenci, před úplným rozvitím. Nať sbíráme v době květu rostliny, obvykle v srpnu.
Květy obsahují především silici s lynalylacetátem, lonalolem, borneolem, isoborneolem, cineolem, geraniolšem, kafrem a dalšími terpeny. Dále v nich nacházíme třísloviny, antokyany a hořčiny.
Komplex účinných látek působí fytoncidně. Nať má proti květu podstatně méně silice, zato však více tříslovin.
Pěstování:
Pěstuje se v suché, odvodněné a kamenité půdě na slunném stanovišti. Dorůstá výšky 90 cm. Množí se na jaře stonkovými řízky.
Sběr:
Sbírají se květy a to v období od června do srpna.
Diabetici závislí na inzulínu by neměli levanduli užívat !!!
|
